Paní Pavla Sobotová se do boje se svojí dlouhodobou bolestí zad rozhodla pustit skutečně „od píky“. Ke svojí léčbě včetně endoskopické operace vyhřezlé ploténky na pracovišti EuroPainClinics v Praze si hned od počátku připojila i fyzioterapii v EuroPainClinics Hradec Králové. V našem rozhovoru se podělila o to, jak u ní léčba probíhala a zda rozhodnutí věnovat se souběžně s léčbou intenzivnímu cvičení, a to ještě před operací, považuje za správnou věc.
léčbu s paralelním fyzioterapeutickým programem
Pokud začneme od začátku, jaké obtíže Vás přivedly do EuroPainClinics a jak dlouho jste se s nimi předtím potýkala?
Řadu let, určitě více než čtyři roky, mě trápila bolest bederní páteře a bolesti, které vystřelovaly do levé nohy a do hýždě. Snažila jsem se nejprve pomoci si nějakým způsobem sama. Řešila jsem to spoustou rehabilitací, byla jsem i v rehabilitačním ústavu. Bolest byla ale dlouhodobá, a ač jsem cvičila, úleva nepřicházela. Na EuroPainClinics jsem „narazila“ na internetu, kde jsem si přečetla dobré recenze, a říkala jsem si, že tady těm pacientům dokážou pomoct, a hlavně ambulantně. Proto jsem se na kliniku obrátila přes E-konzultaci.
Jak Vaše léčba začala, co jste se o svých obtížích dozvěděla?
Můj neurolog mi řekl, že na klasickou operaci můj problém prostě není. Měla jsem výhřez ploténky, sice jen pět milimetrů, ale právě v Praze mi MUDr. Róbert Tirpák vysvětlil, že je to individuální. Někdo dokáže fungovat s centimetrovým výhřezem bez problému, u někoho pár milimetrů už zlobí. Záleží hodně na tom, kolik v zádech toho místa je a kolik toho ty nervy „snesou“.
Víte, co bylo příčinou výhřezu a Vašich bolestí?
Myslím, že moje práce. Pracovala jsem deset let v automobilovém průmyslu, prohlížela jsem díly a dělala jsem prakticky stále stejnou práci „zleva doprava“. Takže to jednostranné zatížení bylo za tu dlouhou dobu přece jenom pro záda náročné. Navíc sportu já dvakrát moc nedám, takže se ty ploténky ani neměly pořádně o co opřít, myslím tím o nějaké vytvořené svaly. (smích) Lékař mi v té době doporučil cvičit, rehabilitovat, ale úleva nepřišla.
Než jste přišla do EuroPainClinics, jaké pocity převládaly?
Upřímně, měla jsem docela strach. Ať se jedná o cokoliv, já hodně dám na recenze. Kliniku jsem našla na facebookových stránkách, a tak jsem vyhledávala recenze a pročítala na stránkách i tři roky staré konverzace, abych zjistila, jak léčba lidem pomohla. Kontaktovala jsem i pár lidí, kteří psali, že se jim po zákroku ulevilo, a zeptala se jich na podrobnosti.
Věděla jste již dříve, co je endoskopický výkon?
Vůbec ne. Na webových stránkách jsem se podívala na videa – opravdu veškeré zákroky jsem si prošla na videích. Možná i z toho vznikl ten strach, protože se říká, že čím víc člověk ví, tím je to pak těžší. (smích) Ale takto jsem věděla, „do čeho jdu“. Přes samotným zákrokem mi pan doktor Tirpák samozřejmě ukázal přímo na páteři, jak jej bude provádět.
Jak Vaše léčba časově probíhala?
Bylo to docela rychlé. (smích) Jsem člověk, který se hodně ptá, zjišťuje, a potřebovala bych možná více času. Na kliniku jsem přišla začátkem prosince. Nejprve jsem dostala injekčně léčivo, což pomohlo, ale jen na chvíli, a 20. ledna jsem již měla termín operace. Nyní na poslední kontrole po operaci pan doktor ještě řešil nějaké drobné „bolístky“, ale jinak proběhlo vše v pořádku. Každopádně, pokud by bylo potřeba, není problém, abych kliniku kontaktovala a poradila se.
Pomohla Vám operace zbavit se bolesti? Jak se nyní cítíte?
Operace pomohla z části, určitě je mi lépe. Pohyb ještě není úplný, ale při dodržování rehabilitace věřím, že to bude každým dnem lepší. Musím se naučit správným návykům, poslouchat své tělo a nedělat to, co by mu ubližovalo. Kdybych to měla porovnat, tak bolest je menší určitě o 60 %. Ústřel do nohy už nepociťuji, jen občas do hýždě.
Byla jste s péčí na klinice spokojená?
Musím říct, že jsem spokojená, sestřičky i pan doktor byli skvělí. Jak jsem zvídavější, hodně jsem se jich ptala i na jiné věci mimo páteř. (smích) Jediné, co mě mrzelo a bylo mi líto, že jsem přímo po zákroku nestihla pánům doktorům pořádně poděkovat, protože všechno proběhlo tak rychle. Měla jsem trochu obavy ze zákroku a během loučení při propouštění na recepci jsem nevěděla, že už se s nimi vlastně neuvidím. Tak jsem poslala poděkování dodatečně přes e-mail. I nyní bych ráda celému týmu pražské kliniky ještě jednou poděkovala.
Vy jste však hlavně zároveň se svou léčbou začala s fyzioterapií, kterou EuroPainClinics nabízí jako součást léčebného plánu pacienta na pracovišti v Hradci Králové. Jak jste se o této možnosti dozvěděla a co Vás přesvědčilo ji využít, přesto, že jste byla pražskou pacientkou?
Doporučení jsem dostala od sestřičky v Praze, kde fyzioterapie není, ale spolupráce je právě v EuroPainClinics v Hradci Králové. Když mi řekli o této možnosti, hned jsem věděla, že pro mě to problém není. Navštívila jsem už předtím spoustu fyzioterapeutů i u nás a každý má jiný styl, dělá jiný typ cvičení. V Hradci jsem se od paní fyzioterapeutky Jany Slusarčukové dozvěděla, že řadou cviků jsem si spíše ubližovala, což mě zklamalo, ale na druhou stranu potěšilo, protože mi někdo jasně řekl – tohle nedělejte. Proto jsem byla ráda, že mohu spolupracovat s člověkem, který rozumí přímo mému problému a má technologii, která umí „přečíst“ stabilitu těla a sledovat pokroky.
Mgr. Jany Slusarčukové
Jak fyzioterapie probíhala, respektive doposud probíhá?
Ještě před zákrokem jsme začaly se cviky a pohybovými návyky podle brožurky pro pacienta a učila jsem se postupně podle paní fyzioterapeutky, jak je správně provádět. Po zákroku jsem přišla na návštěvu asi po čtrnácti dnech. Znovu jsme cviky opatrně prošly, a protože tělo je po operaci přece jen bolestivé, ztuhlé a tkáně se hojí, paní fyzioterapeutka mi stimulovala neurolymfatické body. Pak jsem začala jezdit každý týden. K cvikům, které jsou pro záda základ a které musím cvičit stále, paní fyzioterapeutka při každé návštěvě přidává další techniky, například elektroléčbu (Pozn. red.: Targeted Radiofrequency Therapy – selektivní radiofrekvenční terapie dodávající vysokofrekvenční elektromagnetické vlnění do požadované tkáně, což vede nejen k selektivní tkáňové hypertermii), nebo teď naposledy terapii podle Ludmily Mojžíšové pro cílenou mobilizaci zablokovaných kloubů.
Zmínila jste o technologii, která je při fyzioterapii používána. Řeknete nám k ní více?
Paní fyzioterapeutka používá technologii, či spíše systém, ze které jsem byla příjemně překvapená. (Pozn. red.: systém MFK, Manuální fyzioterapeutická korekce.) Vyšetření provádíme při každé návštěvě, můžeme tak porovnávat, jak tělo pracuje a funguje. Výsledky se zadají do počítače a pak se porovnávají změny, které společně při každé návštěvě procházíme a konzultujeme. Tímto vyšetřením jsem zjistila, že mám tělo v nerovnováze. Levou stranu těla jsem měla slabší, což souvisí s jednostranným zatížením v práci. Paní fyzioterapeutka mi svými metodami pomáhá, aby se mé tělo dostalo do rovnováhy. Takže stranu, která je slabá, abychom posílily, a tu silnější naopak uvolnily. Díky programu vidím změny, například že osa páteře už není tolik vychýlená a srovnává se, a to je fajn.
Změny tedy nejen vidíte, ale i cítíte?
Určitě, jde to zatím pomalu, hlavně ze začátku, kdy jsme začaly cvičit, ale zase moje záda řadu let trpěla a nemůžu chtít za měsíc zázraky. Musím ještě hodně pracovat. (smích) Každá, i malá změna je pro mě úspěchem, a vím, že pracuji opravdu na tom, abych svým zádům pomohla. V mém věku už ta záda nejde úplně zachránit, ale můžu zabránit, aby se to zhoršovalo. Chodila jsem na spoustu rehabilitací – všude vás „zahltí“ spoustou informací a cviků, ale nemá to tu návaznost a kontrolu. Cvikům tady v brožurce říkám „meditace“, protože je to klidné, na nic se netlačí, svaly se neklepou… Těmito malými krůčky pak člověk může postupovat dál.
Kolik času cvičení věnujete?
Cvičím třikrát denně – ráno, po obědě a navečer, o víkendech o něco méně. Protože mám novou, ale opět náročnou práci ve skladu, řekla jsem si, že nechci nic uspěchat. Nyní jsem doma a tento čas chci maximálně využít a cvičení věnovat co nejvíc. I pan doktor v Praze mi doporučil intenzivní rehabilitaci, takže to chce opravdu cvičit. Což není o tom, že člověk jde do práce a po práci si jednou zacvičí.
Motivovala či motivuje Vás léčba včetně fyzioterapie více se zaměřit na sport?
Já jsem sportovec nebyla předtím a nebudu ani teď (smích), ale mám ráda třeba kolo. Pořídila jsem si také Nordic Walking hole, které mně doporučila paní fyzioterapeutka, a chodím na procházky na cyklostezku u nás k Labi. Takže mám do svého rehabilitačního programu zapojený i větší pohyb. Jinak mám doma spoustu cvičebních pomůcek, TRX, různé míčky, čočky, balanční válec, skoro takovou malou tělocvičnu, ale teď je ještě nemohu vzhledem ke svému zdravotnímu stavu používat. Potřebuji používání zkonzultovat s paní fyzioterapeutkou, která mně i sama řekla – nebojte se, my s k nim dopracujeme! (smích)
Kdo Vás podporoval v těžkých chvílích? Na co se nyní se zlepšením zdravotního stavu těšíte, prozradíte nám něco ze svých dalších plánů?
Mojí oporou je hlavně můj přítel, rodina a přátelé. Báječné kamarádky, které mi pomáhaly, když mi bylo „ouvej“ a věděly, že mi není dobře. Za jejich podporu bych všem tímto moc ráda poděkovala. S partnerem plánujeme miminko, takže to všechno dělám i proto, abych mohla fungovat a být v psychické pohodě. Abych si život si užívala a nežila jej s chronickou bolestí. Doufám také, že paní fyzioterapeutka bude mít volnou kapacitu, protože bych s ní chtěla rozhodně pracovat dále i do budoucna, klidně každý měsíc, a třeba i v těhotenství. Protože za ten měsíc vždycky nějaká změna je a také bych chtěla mít jistotu, že všechno dělám správně.
Vaše houževnatost a píle zasluhuje obdiv a je určitě inspirací pro řadu dalších pacientů a my Vám přejeme, abyste dosáhla pro své zdraví co největšího úspěchu. Co Vy sama vidíte v tomto smyslu jako klíčové?
Teď už je to jen na mně. Vlastně vždycky je to na lidech. Protože doktoři zákrok udělají správně, ale pokud se člověk nebude svojí léčbě věnovat, dodržovat rehabilitaci, cvičit nebo třeba nezhubne, tak prostě nepomůže nic. Já osobně chci na sobě pracovat dál, abych se cítila dobře.
Děkujeme za rozhovor, přejeme Vám úspěšnou další rehabilitaci, pevné zdraví a splnění všech Vašich osobních snů.
Foto – zdroj:
archiv EuroPainClinics
Mgr. Jana Slusarčuková, DiS.
p. Pavla Sobotová
Redakční dovětek: Specializovaná pracoviště EuroPainClinics Hradec Králové a Praha nabízejí možnost využití vysoce kvalifikované fyzioterapie, která je součástí uceleného léčebného plánu pacienta podstupujícího miniinvazivní a endoskopickou léčbu a která představuje nadstandardní příležitost léčby s řadou benefitů pro jeho zdraví. Operační výkon a fyzioterapeutická péče jsou neoddělitelnými složkami správného terapeutického přístupu vedoucího k odstranění patologické příčiny vzniku bolesti, stejně jako následků nevhodných pohybových stereotypů. Příběh léčby paní Pavly Sobotové je příkladem vzájemné synergie obou těchto složek a prokazatelného výsledku efektu endoskopického výkonu k odstranění strukturální poruchy a efektu fyzioterapie aplikované před i po realizovaném výkonu k redukci funkční poruchy.
