Bolest zad je příčinou řady zatěžujících omezení, zejména pokud snižuje schopnost běžného pohybu. Pan Pavol z Trnavského kraje se s extrémní bolestí zad, která jej v závěru doslova „vyřadila‟ z plnohodnotného fungování v každodenním životě i v zaměstnání, potýkal více než šest let. V EuroPainClinics podstoupil na začátku října úspěšný zákrok, po kterém odešel sám a bez berlí! O své osobní zkušenosti se dělí v otevřeném rozhovoru.
Pane Pavol, jaký typ zákroku jste v EuroPainClinics podstoupil a jaká byla vlastně příčina Vaší bolesti zad? Prodělal jste úraz nebo k tomu došlo v jiném důsledku?
Podstoupil jsem zákrok endoskopickou diskektomií a příčinou byl výhřez ploténky L5/S1. Před šesti lety jsem při rekonstrukci bytu pocítil silné „křupnutí“ v zádech. Tehdy jsem to ale řešil hojivými náplastmi a mastmi. Jinak řečeno – byl jsem si sám sobě lékařem.
Při aktivitě spojené s fyzickou námahou může tento problém vzniknout poměrně rychle … jak tomu bylo ve Vašem případě s dalším vývojem bolesti?
Každý rok, a to téměř vždy přesně na rok od vzpomínané rekonstrukce, se bolesti vracely. Hojivé masti neúčinkovaly, ale pomohly injekce. O rok později už ani injekce nezabíraly a na řadu přišly infuze. Pak už ale ani infuze nezabíraly a já jsem šel na vyšetření MR. Zde byla zjištěn velký výhřez ploténky L5/S1, o velikosti asi 8 mm.
Do jaké míry omezovaly vaše zdravotní obtíže Vaši každodenní aktivitu, práci a oblíbené činnosti?
Zpočátku se bolest projevovala v pravé dolní končetině pouze při našlápnutí. Nebyla ale silná, dalo se s ní jakžtakž fungovat. Každým rokem se ale bolest stupňovala. Rok před operací mě bolesti vyřazovaly z pracovního režimu a z běžných domácích prací a často jsem byl v pracovní neschopnosti. Asi dva měsíce před operací jsem ušel maximálně 10 kroků a musel jsem si lehnout. V noci jsem spal čtyři hodiny, víc to pro bolest nešlo. O množství léků, které jsem užíval, ani nemluvím. Nakonec mi už nezabíral žádný lék na bolest.
Jak dlouho jste se před samotným zákrokem léčil? Pozoroval jste zlepšení Vašeho zdravotního stavu nasazenou léčbou?
O EuroPainClinics jsem se dozvěděl od kolegy, který tu také absolvoval léčbu a byl spokojen. Já jsem přišel do EuroPainClinics v Bratislavě k MUDr. Grigerovi v únoru 2016. Zde jsem se setkal s velkou ochotou ze strany pana doktora i sestřičky zabojovat s mojí bolestí. Podstoupil jsem injekční PRT (periradikulární terapii) a měsíc jsem byl bez bolesti. Následně jsme léčbu zopakovali, ale účinek této druhé procedury už nebyl stoprocentní.
Jakou cestou jste se dozvěděl o možnosti miniinvazivního zákroku?
Zpočátku jsem si myslel, že podstoupím jen PRT, což mělo potvrdit, že bolest vyzařující do pravé dolní končetiny je způsobena vyhřeznutou ploténkou. Tuto obavu jsem měl od doby, kdy jsem navštívil fyzioterapeuta, který mě utvrzoval, že bolest je způsobena něčím jiným, nikoli ploténkou. Moje obava a znepokojení, že podstoupím operaci a bolesti neustoupí, byla proto na místě. MUDr. Griger mě ubezpečil, že bolest s jistotou pochází od ploténky a navrhnul mi zákrok endoskopickou diskektomií. Vysvětlil mi, jak probíhá, dostal jsem brožurku a odešel domů. Následně jsem se o tento typ zákroku začal více zajímat na internetu. Pokoušel jsem se dál o léčení, a to jak rehabilitačním cvičením, tak i léčbou ozonem. Tu jsem podstoupil celkem čtyřikrát, ale můj stav se nezlepšil.
Co bylo hlavním impulsem či Vás přesvědčilo o rozhodnutí k jeho podstoupení?
Od půlky srpna jsem už byl v bolestech a na lůžku. Bolest byla tak silná, že se strach z operace vytratil. V září jsem se přihlásil na operaci klasickým chirurgickým způsobem. Během čekání na operaci se mi ale ozvala pracovnice EuroPainClinics s návrhem termínu zákroku. Navrhnutý termín zákroku byl kratší než u klasické operace.
Kteří z lékařů Vám v EuroPainClinics poskytovali léčbu a péči?
Mým ošetřujícím lékařem byl MUDr. Griger a operoval mě dr. Hess. Oběma pánům bych chtěl tímto velmi poděkovat.
Jaké byly Vaše pocity bezprostředně po operaci?
Po probuzení z celkové anestezie mi anesteziolog řekl, že berle, se kterými jsem přišel, už nebudu potřebovat. Usmál jsem se a odpověděl, ať mi je zatím nechá, pro jistotu. Když mi po hodině řekli, že mohu vstát a jít domů, byl jsem plný očekávání. Tehdy jsem se postavil a téměř bezbolestně odkráčel domů. Když mě uviděl bratr, který mě na zákrok přivezl, nevěřil vlastním očím.
Jak nyní probíhá Vaše rekonvalescence?
Dostal jsem příručku, kde je podrobně popsaný a vysvětlený pooperační režim. Tohoto průvodce jsem si přečetl ještě před zákrokem, takže už jsem žádné další otázky neměl. Je tam vše srozumitelně popsáno. Jsem třetí týden po zákroku a postupuji podle doporučení v brožurce. Každým dnem cítím změnu k lepšímu. A hlavně bez jakéhokoliv léku.
Na co se teď, se zlepšením Vašeho zdravotního stavu, nejvíce těšíte?
Nejvíc se těším na manželku a dva malé synky. Těm jsem se z důvodu bolesti a mojí omezené činnosti během posledního roku nevěnoval tak, jak se na otce a manžela patří. Mám jim co vracet. S manželkou se připravujeme na stavbu domku. Věřím, že v budoucnu budu opět moci vykonávat běžné práce okolo něj i na zahradě.
Kdo Vám byl při Vašem nepříznivém zdravotním stavu a je i nadále největší oporou?
Samozřejmě nejbližší rodina, manželka a moji synové. V posledním roce byla starost o domácnost a děti zejména na manželce. Měla to těžké, protože máme děti ve věku, kdy je třeba se jim věnovat a být neustále s nimi. Věřím, že už to máme za sebou a teď budu já oporou pro ně.
Prozradil byste nám něco blíže o sobě – co se týká Vaší práce, koníčků…?
Pracuji od roku 2001. Nejprve jsem byl zaměstnán jako montážní pracovník. Při této práci jsem se s takovými bolestmi zad nesetkal. Později jsem ale začal pracovat v kanceláři. To už zná asi každý. Ráno vstát, udělat pár kroků do auta, potom celodenní sezení v práci. Měl jsem velmi málo pohybu, což byla v mém případě zřejmě původní příčina.
Vzkázal byste něco i ostatním lidem s bolestmi zad, které třeba důsledně neřeší, nebo nevědí o všech možnostech či nevědí, kde získat informace?
Nepodceňovat ani sebemenší bolest zad. Teď už bych věci řešil jinak. Při mém prvním „křupnutí‟ už bych si nehrál na lékaře, ale snažil bych se objednat na MR, jestli se něco nestalo s páteří. Jednoduše bych pátral po příčině hned. Možná by to v mém případě ani operací neskončilo, to jsou ale jen domněnky. Já jsem se začal o problematiku zajímat, až když bolesti neustupovaly, a to, myslím, už bylo pozdě.
Děkujeme za rozhovor a přejeme vám mnoho zdraví a životní spokojenosti.
